..a proč ne
My budeme také.
Odzkoušejte a uvidíte.
Z historie obce
„Ve Volduchách nebylo nikdy ani hradu, ani tvrze, ani zámku, ani fary a proto je o nich tak málo napsáno. A to málo je ještě úryvkovitě roztroušeno po různých spisech a archivech." Těmito slovy si postěžoval zakladatel obecní kroniky ve Volduchách řídící učitel Čeněk Knittl.
O původu jména obce Volduchy nelze říci nic určitého. Patří mezi záhadně složená jména. I když prvky z nichž je jméno složeno jsou celkem jasné, zůstává smysl a původ složeniny temný.
Krolmus, farář na Zvíkovci (1832-40) ve své sbírce „Sumlork" na straně 573 píše: „Volduchy, o nichž se první zmínka činí v roce 1289 povstaly na úpatí hory Walduchu, na které prý se Veliký duch vzýval."
Ves Volduchy, ves 4 km severovýchodně od Rokycan je rozložena pro obou straných haberského potoka. Na straně severní po úbočí vrchu Plecháče, na straně jižní kolem silnice směrem ke Svojkovicím. Nadmořská výška ve středu obce je 400 m.
Nejstarší písemná zpráva o Volduchách pochází z druhé poloviny 13. století. První známí majitelé Volduch ve 13. a 14. století užívali erbu Dobrohostů z Plané, štítu napřed rozděleného. Stejného erbu jako Dobrohost z Plané, užívali i páni z Chrástu, Oseka a Volduch, což je známkou stejného původu. Volduchy byly v roce 1289 a 1290 v majetku Sulislava z rodu Dobrohostů z Plané (dle zápisu z 30. 4. 1290). V roce 1329 je znám Ota z Volduch. V roce 1362 se připomíná ve Volduchách Ruthard (Rynard nebo Reinhard), syn Dluhovojův z Volduch.
V roce 1364 patřily Volduchy Fremuntovi z Volduch, v ro ce 1372 byl ve Volduchách Bořita z Moravce. V roce 1374 přišlo „zboží zbirožské" po smrti Jošta z Rožmberka dó rukou jeho bratří Petra a Jana. Tehdy patřily ke Zbirohu kromě vsi Volduch též Radnice, Mýto, ves Týček, Těškov a polovina Medového Újezda. V roce 1376 je pánem na hradě Radeč Bohuslav ze Švamberka a náleží mu též část Volduch a na východ od Volduch v lese pustá ves Sloupek (dodnes se zde říká ve Sloupku).
V roce 1505 držel panství zbirožské Václav Popel z Lobkovic a později jeho syn Ladislav. Ladislavovi synové Jan a Ladislav se rozdělili o Zbiroh a 14. prosince 1526 Volduchy s polnostmi zůstaly v nedílu.
V roce 1562 ves Volduchy se 16 usedlíky náležela Březině, kterou držel Václav Černín z Chudenic. Po Janu stárším Popelu z Lobkovic dědili panství zbirožské synové Mikuláš a Ladislav. Mikuláš v roce 1565 odstoupil svůj podíl Ladislavovi. Měl tedy Václav Černín z Chudenic vedle Zbiroha v držení i Volduchy „kmetcí dvory osazené a pusté."
V roce 1700 přešel Osek a Volduchy po smrti baronky Malovcové v majetku hraběte Ferdinanda Leopolda Nostice. Manželka hraběte Nostice paní Anna Antonie Nosticová byla velice zbožná a dala postavit ve Volduchách v roce 1729 sochu Bolestné Panny Marie. Socha stála původně na návsi, ale protože nevyhovovala nové úpravě návsi, byla po zbourání staré kovárny v roce 1973 přemístěna na východní stranu svahu u kostela. Na této soše je železná patka s dvěma znaky a pod ní je nápis: „Ke cti a chvále Bolestné Matky Boží Marie vystavěna v roce 1729 od nehodné a největší hříšnice Anny Nosticové, rozené z Kokořova".
Po smrti manželů Nosticových zdědily jejich statky děti a to: syn Václav a tři dcery. Brzy však dědicové panství zadlužili a to připadlo i se vsí Volduchy k panství Zbirožskému.
K obci Volduchy patří osada Díly, ležící jihozápadně od Volduch při levé straně silnice od Rokycan ve vzdálenosti necelé 2 km. Díly byly původně panský dvůr zvaný Nový Dvůr. V hlavní knize Josefského katastru z roku 1788 je poznamenáno, že býval dvůr jménem v Dílích, nebo Nový Dvůr a náležel vrchnosti. V soudních aktech rokycanských uložených v městském archivu se již v roce 1691 mluví o Dílích u Volduch. V Somměrově topografii plzeňska z roku 1838 je psáno, že k obci Volduchy patří Díly.
Druhá voldušská osada je Habr s osmi domovními čísly. Leží po levé straně silnice na Těškov necelé 2 km od Volduch. Tato osada se původně jmenovala Josefov a býval zde panský dvůr. Pamětní kniha fary osecké se zmiňuje v roce 1839 o soše sv. Josefa, která stávala při silnici u předního rybníka mezi dvěma jeřáby a později byla postavena do zahrady č. 101. Pojmenování Habr pochází pravděpodobně od toho, že polesí Chlum bylo vysázeno habrovým lesem. V blízkosti této osady jsou dva rybníky. Bližší se nazývá Přední a vzdálenější Trnovský nebo Zadní. U Zadního rybníka je v současné době po levé straně silnice pionýrský tábor a za rybníkem autokemping, vyhledávaný v létě četnými cizinci. Mezi Předním a Zadním rybníkem se v současné době buduje „Chatová osada" TJ Sokol Volduchy.
Kostel Svatého Bartoloměje ve Volduchách byl a je filiálním kostelem, patřícím k Oseku. Byl postaven asi v 15. století neznámo kým. Kolem kostela byl původně hřbitov, obehnaný zdí: Tento hřbitov u kostela byl zrušen v roce 1831. V roce 1817 kostel úplně vyhořel a též jeho zvony se rozlily a z půvódní gotické stavby se zachovalo pouze zdivo presbitáře a vítězný oblouk. Strop lodi je rovný, čtyři kostelní okna jsou barokní:; rovněž hlavní oltář je barokní a jednoduchý.
Na něm stojí ve výklenku štíhlá socha Sv. Bartoloměje, pocházející z počátku 17. století, která byla při požáru v roce 1817 zachráněna. Kostel zdobí ještě několik soch a obrazů.
V době, kdy ještě nebyla ve Volduchách škola, chodili voldušské děti do školy v Oseku. Jen některé se učily doma. Jejich učitelem byl tkadlec jménem Samín. Druhým učitelem byl rovněž tkadlec jménem Polka z čísla 85. Oba tito tkalci učili jen čtení, protože psát pravděpodobně neuměli.
V roce 1791 přišel do Volduch osecký školní pomocník Vít Kučera. Vyučoval soukromě čtení a psaní ve velké sednici v čísle 89. V roce 1793 byla ve Volduchách postavena první škola, která z poloviny zděná a z poloviny dřevěná. Stála na místě dnešní školy. Po dokončení školy byl také učiteli vyměřen pevný plat. Od obce dostával 72 zlatých a od zbirožské vrchnosti 60 zlatých ročně. K tomuto platu užíval ještě 4 měr panské půdy nade mlýnem a ročně dostal 11 a půl sáhů palivového dříví. První voldušská škola stála do roku 1817, kdy 5. června 1817 zcela vyhořela. Po požáru školy se vyučovalo u každého souseda 4 týdny. Takto vyučoval Vít Kučera po 3 roky. Se stavbou nové školy bylo započato v roce 1819 na účet císařského království, nebot' na postavení nové školy obdrželi voldušští 600 zlatých od císaře Františka I. Nová školní budova byla celá zděná a stála rovněž na místě dnešní školy. Vyučování bylo v ní zahájeno v roce 1821. Škola byla jen pro 3 třídy a brzy přestala vyhovovat většímu počtu dětí. Prozatímní řešení se našlo v pronájmu místnosti pro- třídu u Jana Aubrechta v čísle 26. Po dlouholetých jednáních bylo přikročeno 11. 3. 1901 ke zbourání staré budovy a se stavbou nové školy se začalo 1. května 1901. Celkový náklad na novou školu činil 22 160 zlatých 98 krejcarů. Pravidelné vyučování v této škole bylo zahájeno 16. září 1902. Tato škola byla v roce 1969 pojmenována na školu „Františka Hoška", což připomíná pamětní deska v chodbě školy. Voldušští občané tak vzdali hold věčné památce tohoto neohroženého komunisty, zakládajícího člena a prvního důvěrníka organizace Komunistické strany Československa ve Volduchách založené 9. června 1921.
Zjistit obytné domy, které zde zůstaly po třicetileté válce je nesnadné, protože tenkrát nebyly domy číslovány a jejich držitelé jsou obyčejně uváděni podle jména a nebo podle přezdívky.
Řádné sčítání obyvatel a zavedení číslování domů bylo provedeno až nařízením říšského zákona podle stavu k 31.12.1869. Současně byl proveden i soupis domácích zvířat, chovaných pro užitek. Sčítání a soupis byl prováděn učiteli. Za dob hraběte Nostice počátkem 18. století (1700-1749) měly Volduchy jen 13 sedláků a 38 čísel: Proto povolal hrabě Nostic do Volduch chorvatskou kolonii a rozdělil mezi ně zbývající pole a louky. S touto chorvatskou kolonií přišli do Volduch Budínové, Sůchové, Aubrechtové a jiní jejichž jména se tu předtím nevyskytovala.
Podle zprávy mirošovského úředního správce Františka Pfeifra z 21. 1. 1829 bylo ve Volduchách 166 domovních čísel a to ve vsi 144, u mlýna i s 5 spáleništi 15 čísel, v Habru 4 a v Dílech 3 domovní čísla.
Podle farní kroniky osecké, sepsané v roce 1839 měly Volduchy 49 sedláků, 3 chalupníky, 30 řemeslníků a něco domkářů. Ve 210 číslech bylo tehdy 1526 obyvatel, a to shodně 763 mužů a 763 žen.